VODÁCKÉ MUZEUM Zruč nad Sázavou


O muzeu

Řeka je cesta a cesta je cíl. Toto tvrzení podtrhuje samu podstatu vodáctví. Kdysi byly neprostupné pralesy velmi obtížně průchozí, lidé hledali cesty a jednou z nich bylo okolí řeky. Zjistili, že kolem řeky lze projít, později, že po ní lze plout. Nejprve na vyvráceném stromě, pak přišel člověk na to, že ten strom si může vydlabat a udělat z něho loď. Tak vznikly tzv. MONOXYLY, vydlabané lodě různé délky, na nichž se dopravovali lidé i náklad. Jejich existenci potvrzují nálezy 3000 let staré lodice z doby keltské u Mohlenice, délka plavidla je 10,5 metru, šířka 1,05 metru a výška 0,6 metru. Síla dřeva je 4 až 18 centimetrů a váha 2 tuny. Ostatní monoxyly jsou jen malinko menší. Ten z Jizery 6,7 metru, další nalezený v Úhlavě je podobný. přivezl kajak v 15. století ze Skandinávie a brázdil na něm české řeky. Údajně i Petr Vok z Rožmberka se rád plavil na lodi. Vodáci mají své svaté. Samozřejmě se to liší partu od party. Namátkou vodáckým pánembohem býval Pádlík a od dob Zdeňka Šmída pak známější Melounek. V polovině 19. století se objevují v Čechách první kanoe kanad- ského typu. Do tohoto období lze klást i prvopočátky turistick- ého a sportovního vodáctví, tedy kanoistiky. Začínají vznikat první vodácké organizace. První, Český veslařský klub, vzniká v roce 1860. Za přispění Miroslava Tyrše se veslování rozvíjí, ale